Arvo Pärt
Arvo Pärt | |
---|---|
Arvo Pärt (2008) | |
Základní informace | |
Narození | 11. září 1935 (88 let) Paide, Estonsko Estonsko |
Žánry | současná klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, hudební režisér |
Aktivní roky | 1958– |
Vydavatel | ECM Records |
Členem skupin | Srbská akademie věd a umění Americká akademie umění a věd Royal Swedish Academy of Music Estonská akademie věd Papežská rada pro kulturu |
Významná díla |
|
Ocenění |
|
Manžel(ka) | Nora Pärt |
Děti | Michael Pärt |
Web | Arvo Pärdi Keskus |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arvo Pärt (* 11. září 1935, Paide, Estonsko) je estonský hudební skladatel. Je často spojován s technikou hudebního minimalismu, která vznikla v 60. létech 20. století.
Život
V období 1958–1967 byl zaměstnán jako hudební režisér u nahrávací společnosti a skládal hudbu pro film a estonskou televizi. V průběhu těchto let studoval skladbu u Heina Ellera na Tallinnské konzervatoři, kde absolvoval v roce 1963. Jeho rané práce pocházející již ze studentských dob (smyčcové kvartety a neoklasické skladby pro klavír — 2 sonatiny a Partita) ukazují vliv ruských neoklasicistů, především Šostakoviče a Prokofjeva. Jeho pozdější skladby jsou silně ovlivněny jeho vírou. Spolu s Henrykem Góreckim bývá řazen ke „spirituálnímu minimalismu“.
Ve skladbách z prvního období používal dodekafonii, serialismus, aleatoriku, sonorismus, algoritmickou kompozici a podobné kompoziční postupy. Jeho první orchestrální skladba Necrolog z roku 1960 je pokládána za první estonskou dodekafonickou skladbu.
Po krátkém období, v němž používal techniku koláže (Collage sür BACH) se na počátku 70. let věnoval studiu středověké hudby, chorálu a rané polyfonie. Tyto inspirace použil ve své 3. symfonii a poté se na nějaký čas odmlčel.
Od roku 1976 používá nově vytvořenou vlastní minimalistickou techniku, nazvanou tintinnabuli (z latiny — zvonky). On sám ji popisuje takto: „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů — trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název tintinnabuli.“ První veřejně uvedenou skladbou v novém stylu byla Für Alina z roku 1976.
Z díla
- Nekrolog – Frankfurt 533 orchestra
- Perpetuum mobile, op. 10
- Collage sûr BACH
- Symfonie č. 1, Polyphonic, op. 9, Leihmaterial orchestra
- Symfonie č. 2
- Symfonie č. 3, Leihmaterial orchestra
- Für Alina
- Cantus in Memory of Benjamin Britten
- Tabula rasa
- Cantate Domino canticum novum (Psalm 95)
- Missa Syllabica pro sbor, sólisty a varhany
- De profundis pro sbor, varhany a perkuse
- 2 slovanské žalmy: Žalm 117 a 131
- Stabat Mater
- Miserere pro pět sólových hlasů, sbor a osm nástrojů
- Litanie pro sbor a orchestr
- Memento
- Nunc dimittis pro sbor a orchestr
- Beatitudines pro sbor a varhany
- Te Deum
- Berliner Messe
- Magnificat
- Fratres
- Symfonie č. 4, Los Angeles
- Zwei Beter[1]
Reference
- ↑ Arvo Pärt: Zwei Beter (1998) na kanále Jan Fila
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arvo Pärt na Wikimedia Commons
- Osoba Arvo Pärt ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arvo Pärt
- Arvo Pärt na projektu Musopen
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Minimalistická hudba | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Skladatelé |
| ||||||||||||
Interpreti |
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning | |
---|---|
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) |